Bílý Kámen
N 49° 52.026 E 014° 54.329
Historie těžby vápence
V mladší době kamenné neboli neolitu se vápenec používal jako surovina k výrobě předmětu. Vápenec byl měkcí a dostupnější než pazourek. Pravěký člověk z něj vyráběl rozličné předměty: palice, mláty, sekyry a motyky. Archeologickou lokalitu se zachovanými neolitickými lomy na krystalický vápenec, z něhož se poté zhotovovaly nejrůznější drobné a zdobné předměty, se u nás nachází právě v oblasti Bílého kamene u města Sázavy.
Cílem je zalesněný vrch nad řekou Sázavou u města Sázavy.
Bílý kámen – neolitické lomy
Zřejmě nápadný výskyt skalisk dobrého bílého vápence, vyčnívající na povrch, dal základ jedněm z nejstarších lomů na našem území.
Z doby středního neolitu jsou známy sídlištní jámy rivnácského typu, kde se dochovaly zbytky vápenných nátěrů. První písemné zmínky na našem území o zpracování vápence pochází z 10. století, ze kterých je zřejmé, že se vápno pálilo ve vápence, která patřila Břevnovskému klášteru. Za Karla IV. vzkvétalo snad vše, včetně vápenictví, které bylo podmínkou pro mnohé stavby. Postupem času se vápenec využíval na hnojení, vydělávání kůží a k výrobě skla. Kromě pálení vápna se ve středověku, ale i později stalo užití vápence jako suroviny pro dekorativní účely. Nazýváme je mramor.
Zemědělci mladší doby kamenné do Sázavy podnikali výpravy, aby mohli z falešného "bílého mramoru" vyrábět ozdobné předměty - v kolínském muzeu uchovávají dva náramky z archeologických vykopávek a na Kladensku byly nalezeny v několika hrobech z bernburského období vrtané korálky z bílého mramoru nyní ve sbírkách Národního muzea. Archeolog Dr. Karel Žebera v roce 1937 objevil na Bílém kameni neolitické lomové jámy o průměru 5 - 10 m a hluboké 1 - 3 m. V nich byly nalezeny stovky amfibolitových a kamenných nástrojů ze kterých bylo možno sestavit téměř celou vývojovou radu od kamenné palice k sekeromlatu. Zajímavostí byly šikmo vrtané otvory pro nasazení topůrka, které dokazují, že poznatek o zmenšení účinku otřesu palice při nárazu pomocí šikmého topůrka byl znám již lidem z mladší doby kamenné. Dnes jsou již neolitické i středověké lomové jámy objevené Dr. Žeberou v okolí vytěženého vápencového lomu zarostlé a v terénu nerozeznatelné. Jejich objev však velmi přispěl k poznání života nejstarších zemědělců před šesti tisíci lety.
Bílý kámen – sázavský vápenec
Sázavský vápenec tvoří vložku v mylonitisovaných biotitických rulách ratajské zóny. Vyskytuje se v mohutných lavicích, je vetšinou čistě bílý, středně zrnitý až jemnozrnný, krystalický, lokálně tmavě pruhovaný. Je velmi čistý a velice kvalitní. Ložisko na severním úbočí kopce Bílý kámen na katastru města Sázavy má délku zhruba 500 m, šířku 100 m a hloubku 50 m a jeho kubatura se odhaduje na 1,875.000 metru kubických. Lomy se zde vyskytují již z dob neolitu, středověku až do poloviny 20. století. Dnes jsou zde znatelné zhruba tři lomy. Lom hlavní, starý lom na úbočí Bílého kamene a lom nedaleko bývalé hájovny Blatce. Prohlédněte si geologickou mapu.
Bílý kámen – vápencový lom, lanovka a kruhovka.
Vápencový lom na Bílém kameni v Sázavě náležel v první polovině 20. století fy. Vápencové lomy a vápenky (p. Cech a Bělohradský). V letech 1929 – 35 se těžba vápence pohybovala mezi 12 – 15.000 tunami ročně a počet dělníku kolísal mezi 20 – 30. Kámen vylomený v patrech se shazoval na bázi lomu a byl odváže úzkokolejnou drahou k nárazišti svážné dráhy dlouhé 260 m a vedoucí přímo na nákladiště místní dráhy Čerčany – Ledecko (nákladiště Sedliště), eventuelně ke kruhové peci, kde se část vápence vypalovala. Vápenec se používal k saturačním účelům v cukrovarnictví, jako hnojivé moučky nebo mramorové moučky pro sklárny. Těžba byla ukončena v 50.letech 20.století.
Vápenec - chemie
Vápenec je uhličitan vápenatý, vzorec CaCO3. Více naleznete na.
Když budete mít čas a místo si projdete, tak naleznete několik menších lomu. V tom nejhlubším najdete husté porosty mechu a lišejníku. Dejte ale pozor na pád do hloubky, steny jsou prudké a v 90. letech 20. století se skalní steny zčásti sesuly.
Místo je hezké v každém ročním období. Na jaře je les plný kvetoucích podléšek a dalších rostlin a buky jsou svěže zelené. V létě je zde nádherná klenba korun stromu a chládek. Na podzim jsou stromy nádherné barevné a na zemi jsou závěje listí. V zimě vynikne struktura větví několika obrovských buku, zejména když je sníh. Potom můžete na zemi najít i několik malinkých ventarol, kde sníh vždy roztaje.
Hru Kamenné poklady Blanických rytířů vytvořil Český svaz ochránců přírody za finanční podpory Revolvingového fondu MŽP ČR a Středočeského kraje. Středočeský kraj podpořil vznik této webové stránky.
